"Mojí nejoblíbenější disciplínou je trénink. Skialp mimo sjezdovky, bez závodění."

Marianna Jagerčíková je slovenská skialpinistka, horolezkyně, trailová běžkyně, geoložka, ambasadorka Dynafitu a taky nová mistryně světa ve skialpinismu. Letos vyhrála zlato ve sprintu na ISMF Mistrovství světa v Boí Taüll v Pyrenejích. V disciplíně, která se představí coby novinka na příštích ZOH 2026 v Miláně.

Marianna se narodila v Polomke na Horehroní v Nízkých Tatrách. Od mala se věnovala sjezdovému lyžování, než ji poprvé v patnácti letech vzal otec na skialpy. Pak už se ke sjezdovým lyžím nevrátila. Svojí vášni, horám, přizpůsobila i studium. Odstěhovala se do Francie studovat geologii, tak aby byla ideálním podmínkám pro svůj sport co nejblíž. Závodit ve skialpinismu začala až v jednatřiceti letech a o sedm let později se dostala na světovou špičku. Mezi často i o patnáct let mladší soupeřky.

V minulosti se věnovala lezení, se slovenským horolezcem Martinem Hurtajem pomyslně zakončila horolezeckou kariéru výstupem na Fitz Roy v Patagonii. V létě trénuje na zimu mimo jiné i závody v trailovém běhu. V současnosti žije asi hodinu od francouzského města Grenoble v jižních Alpách, kde i trénuje a pracuje jako horská průvodkyně.

Marianno, v jakých skialpinistických disciplínách závodíš a kterou máš nejraději?

Závodím ve všech disciplínách, takže od těch nejkratších, jako je sprint, přes vertikál, individuál, až po smíšené štafety či závody na dlouhé vzdálenosti ve dvojicích a trojicích. Takže vlastně celé spektrum toho, co se v rámci závodů dá absolvovat. Nejlepší výsledky mám v krátkých disciplínách: ve sprintu, ale mojí nejoblíbenější disciplínou je trénink. Skialp mimo sjezdovky, bez závodění.

Jak bys zhodnotila letošní závodní sezónu?

Jsem spokojená hlavně s mistrovským titulem, který se mi podařilo získat. Zvítězila jsem ale až napotřetí, již dvakrát jsem totiž byla druhá. Takže sezóna byla úspěšná. 😊

Čím si vysvětluješ, že letos konečně slavíš vítězství? Trénovala jsi víc? Nebo jinak?

Změnila jsem některé věci v tréninku, ale vlastně jsem minulý rok vyhrála na stejném místě evropský titul, takže mi asi i lokalita a trať vyhovovaly. Mistrovství světa bylo takové repete toho, co se mi už povedlo na mistrovství Evropy.

Takže i trať byla podobná?

Ano, stejná jako na mistrovství Evropy. Trať vedla ve vysoké nadmořské výšce 2100 metrů, a to je má parketa. Ze zkušeností se zdá, že ve vyšších nadmořských výškách mi závody ve sprintu opravdu sedí a mám lepší výsledky. Lépe se mi závodí a „udělám“ ve výsledném čase větší rozdíl, než když je trať níž.

Z opačného spektra závodů, v březnu jsi byla ve vítězné dvojici na závodě Bokami Západních Tater. S kým jsi běžela? Co jste říkaly na podmínky? Část závodu musela být dokonce zrušena.

Běžela jsem s polskou závodnicí Miroslawou Witowskou. Poslední etapu v Žiarské dolině museli zrušit kvůli počasí, ale jinak šlo vše, jak mělo. První den byl ještě fajn i z hlediska počasí. Motaly jsme se kolem Sivého vrchu, Babek a Července. Druhá etapa startovala ze Zuberce od chaty Zverovka a pokračovala kolem Brestové a Salatínské doliny. To už celý den hodně foukalo i pršelo, ale i tak jsme si ji užily a nakonec i vyhrály!

Jedna výhra střídá druhou. Očekává se, že se kvalifikuješ na ZOH v Miláně. Jak bude probíhat trénink?

Já musím v první řadě udržet aktuální výkonost a pak případně zlepšit, co zlepšit půjde. V mém případě hlavně sjezdy plus pár drobností. Chtěla bych trošku víc uzpůsobit trénink mojí fyziologii. Ještě trochu víc trénovat a zároveň neztratit nic ze svalové hmoty. Zatím se nám i s Jakubem Šiarníkem daří dobře, takže bychom se za slovenskou reprezentaci kvalifikovali oba.

Takže tvrdá práce celé léto. Závodíš v trailovém běhu. Jen tak pro udržení kondice, nebo máš i nějaké cíle?

Jsou to takové tréninkové závody... Tam nemám žádné výraznější ambice.

Jak tedy vypadá tvůj běžný den, když trénuješ? Stravuješ se nějak speciálně?

Dny samozřejmě hodně podřizuji tréninku, je to už taková rutina. Ráno se probudím, změřím si HRV (variabilitu srdečního rytmu) v aplikaci mySASY, pak se zvážím, protáhnu a vezmu si doplňky stravy, které se berou na lačno. Mezi tím si uvařím nějaký nápoj, třeba čekanku, protože nepiji kafe a po tu dobu se zase protahuji. Pak se nasnídám a jdu trénovat. Někdy si dám pauzu, než to strávím. Trénuji na různých trasách, někdy popojedu půl hodinky až hodinu autem od bydliště. Trénink mám šestkrát týdně, tak mezi jednou až třemi hodinami.

Po tréninku se doma najím a odpočívám, regeneruji, zase hodinku, dvě – podle toho, jak se cítím. V podstatě jsem v klidu. Někdy spím, někdy si čtu, někdy pracuji na telefonu nebo na počítači. Občas ještě zařadím druhou fázi tréninku, něco jako regenerační půlhodinku. Jedu se projet na kole, případně si dám silový trénink. Mám doma takové domácí fitness. Pak si zase uvařím a opět následuje strečink.

Kolik vertikálních metrů tak za trénink nastoupáš? Trénuješ sama?

Když jde o velký trénink, nastoupám i přes dva tisíce, ale v průměru je to tak kolem 1000 až 1200 metrů. Tréninky jsou hodně různorodé. Někdy je to třeba jen 700 metrů. Záleží na tom, jestli rozvíjím rychlost, nebo objem. Každý den je to jiné. Poměrně často chodím sama, až 70 % tréninků absolvuji o samotě.